Upozornění na akce se vztahem k regionu etc.
ČÍST
|
Archiv pohlednic a snímků zborazujících region v minulosti
VÍCE
|
Hanácké Slovácko
Tyto internetové stránky vznikly z potřeby umístit na web co možná největší množství materiálů týkajících se etnografického regionu, který zahrnuje 40 obcí Ždánicka, Kloboucka a východního a jihovýchodního Hustopečska (po Podivín a Moravský Žižkov) a který tak patří k nejrozsáhlejším na Moravě.
Název regionu je „umělý“. Spojení dvou etnonym použil (1886) národopisec Josef Klvaňa, aby jím takřka polopatě vyjádřil „nejistou identitu“ tohoto „Kraje beze stínu“, což je druhé označení hanáckého Slovácka, tentokrát z pera zdejšího rodáka, spisovatele Jana Herbena (1857 Brumovice–1936 Praha).
V roce 1889 se na hanáckém Slovácku (konkrétně v Divákách) usadili bratři Alois a Vilém Mrštíkovi, kteří zde přijímali přední české a moravské výtvarníky a slovesné umělce. Patřili k nim mj. Alfons Mucha, bratři Uprkovi, Zdenka Braunerová, Jaroslav Kvapil či Dušan Jurkovič aj. Mrštíkové v Divákách také vytvořili svá nejvýznamnější díla – drama Maryša (1894), které se stalo vrcholem realistické dramatiky 19. století, a román „Rok na vsi“ (1903–4), díky němuž se Diváky (Habrůvka) staly snad jedinou obcí na Moravě, která má detailně umělecky zpracovánu svoji kroniku s životními příběhy téměř všech osob žijících tu v 80. a 90. letech 19. století. Skrze tyto texty se formovala představa o moravské lidové kultuře i v ostatních částech naší vlasti.
Naším záměrem není tvorba folkloristických stránek, ač v popředí našeho zájmu stojí obnovený starodávný hanácko-slovácký kroj, který nosíme a propagujeme od roku 2010. Chtěli bychom zde vytvořit jakousi internetovou knihovnu fundovaných příspěvků věnovaných našemu regionu, ať už se jedná o práce historické, etnografické, enologické či botanické, přičemž máme na zřeteli slova italského historiografa Carlo Ginzburga o tom, že „minulost je nám slabým průvodcem, ale nemůžeme se bez ní obejít.“
Redakční rada
 NÁZEV REGIONU
(Soňa Nezhodová)
Hanácké Slovácko,
kam patří oblast Hustopečska, Kloboucka a Ždánicka, mělo se svou
delimitací a sebeidentifikací značné problémy. Ty vznikly už v důsledku
zavedení umělého (nelidového) označení „hanáčtí Slováci“, na němž se
nejdříve shodli národopisci, poté se název přenesl na celý etnografický
region. S užíváním
tohoto pojmu měli těžkosti nejen samotní obyvatelé hanáckého Slovácka,
ale i národopisní pracovníci. Zatímco Augusta Šebestová bez rozpaků
užívala termín hanáčtí Slováci, Jan Herben se vyjadřoval opisy:
„Hanáci, kteří nemají červených gatí“, „naši Hanáci“, „naši Slováci“.
Jakub Vrbas považoval termín hanácké Slovácko za paskvil a obyvatele
Kloboucka a Ždánicka nazýval zarputile Hanáky. Od nich odlišoval
„slovácký živel“, tedy Slováky, kteří podle něj na zdejší území uprchli
na přelomu 16. a 17. století před Turky.Určité
rezervovanosti se nevyhnuli ani soudobí národopisci. Například Vlasta
Svobodová-Brichtová i Miroslava Ludvíková, které se zabývaly mj.
vývojem výšivek na hanáckém Slovácku, užívaly termín „brněnské
Kloboucko“. Richard Jeřábek v roce 1987 konstatuje: „Hanácko-slovácká
přechodná zóna sahá až téměř k městu Brnu a podle některých autorů ve
své západní části splývá se západomoravským Horáckem. Tím se na jihu
Moravy uzavírá sféra rozšíření hanácké lidové kultury, která byla v
minulých stoletích zřejmě mnohem rozsáhlejší.“A nejnověji (v r. 2000)
Josef Jančář ve svazku Lidová kultura vyčlenil hanácké Slovácko z
Moravského Slovácka (kam jej „krojově“ zařadil Josef Klvaňa) jako
přechodnou oblast vklíněnou mezi Slovácko, jižní Hanou a Brněnsko. První představitelka Maryši – Hana Benoniová – v roce 1894 v hanáckoslováckém typu kroje.
http://archiv.narodni-divadlo.cz/Fotografie.aspx?mw=150&mh=150&ph=Archive/054a3cf7b81b4249891657d2d85a3297.jpgPřes
tyto neujasněné postoje se málokterý region může v kulturním ohledu
pyšnit takovou exkluzivitou jako právě hanácké Slovácko. V roce 1857 se
zde (v Brumovicích) narodil Jan Herben, který svůj rodný kraj zachytil
v řadě beletristických děl. Nejvíce ovšem hanácké Slovácko proslulo
díky Aloisu a Vilému Mrštíkovým, především prostřednictvím jejich
dramatu Maryša a románové kroniky Rok na vsi. Vilém Mrštík byl velkým
ctitelem zdejšího kroje, oblékal do něj své návštěvy a krojovanou
mládež předváděl vzácným hostům. Pro reprízu Maryši v Národním divadle
v roce 1908 dokonce uspořádal burzu krojů a selského malovaného nábytku
v Divákách a v okolí. Na oblékání herců a hereček dohlížela divácká
švadlena Rosálie Klimešová, protože Mrštíkovým šlo o to, aby kulisy,
oděvy herců a zařízení interiérů plně odpovídaly dějišti hry. Od té
doby uplynulo ovšem hodně vody a intence autorů neplatí dávno nejen v
„oděvním“ aranžmá, ale velkými úpravami prošla i původní jazyková
verze, resp. dialekt.  Jindřich Mošna jako Lízal v hanáckoslováckém typu krojeNelidové
pojmenování hanáckého Slovácka bylo prosazeno zásluhou vlastivědných
pracovníků, z nichž mnozí stáli u zrodu muzea v Kloboukách u Brna,
které bylo založeno roku 1907 jako vůbec nejstarší muzejní instituce v
rámci nynějšího okresu Břeclav. Neujasněné představy o své regionální
identitě „skončily“ pro většinu hanáckých Slováků v 70. letech 20.
století. V roce 1976 vznikl folklórní festival tohoto regionu, který
byl „herbenovsky“ pojmenován „Kraj beze stínu“. Díky němu se
pojmenování hanácké Slovácko uchytilo i v těch obcích, kde se do té
doby pojmenováním a zařazováním sebe samých příliš nezaobírali.
Původní zdobení rozmarýnu červenou stuhou
GEOGRAFICKÉ VYMEZENÍ
Hanácké
Slovácko mělo výraznější kulturní předěl jen vůči německému osídlení na
Hustopečsku a Mikulovsku. Tuto distanci způsobovala především jazyková
bariéra a podle A. Šebestové platilo: „Rakvičáci súsedijú s
Příkluckýma, Štarvičáci a Pavlovčáci se Zaječákama. Sendeme se se
všeckýma na jarmarku, sme s něma zadobře, ale žádný spojení: ani
manželstvo, ani kmotrovstvo, ani přátelstvo…“
V oblasti
vinařské kultury bylo ovšem hanácké Slovácko podstatnou měrou ovlivněno
právě vysoce rozvinutou německou vinařskou tradicí. Sousedství s
německými obcemi (včele s Hustopečemi) znamenalo bezprostřední kontakt
s městskou kulturou a s civilizačními vlivy. To možná vedlo k odložení
kroje v Šakvicích či k redukci původního tanečního repertoáru (ve
Starovičkách a v Horních Bojanovicích se už v první polovině 20.
století netančila zavádka a skočná).  Wilhelm Horn: svobodný pár z panství Pavlovice (Němci na Hustopečsku)
Nejméně
zřetelná je hranice hanáckého Slovácka proti Brněnsku (tvoří ji linie
Těšany, Šitbořice, Nikolčice), protože v lidové kultuře obou regionů
existovala velká spřízněnost a vzájemný přesah, který je v případě
našeho tématu patrný zejména ve střihové podobnosti obou krojů. Poměrně
časný zánik kroje jižního Brněnska byl zřejmě důvodem, že hanácké
Slovácko „přetrhalo“ své blízké kulturní vazby s tímto regionem, stalo
se nejzápadnější oblastí kontinuálního nošení kroje na Moravě a svou
další inspiraci hledalo na stále „živém“ Slovácku.Problematičtější
je hranice s Dolňáckem, zde „krojová“ hranice byla sice výrazná, ale
problémem se jevila a jeví všeobecná obliba „kyjovského“ kroje, který
zvláště po roce 1918 povýšil na „moravský národní kroj“. Odpadnutí
vlastní krojové tradice a bezprostřední blízkost se stala osudnou
hanácko-slováckým Bošovicím, kde byl původní kroj vyměněn za kyjovský
(v současnosti se Bošovice pokoušejí o návrat). Nejproblematičtější
je sousedství s Podlužím, kde si čím dál více „vypůjčují“ přilehlé
hanácko-slovácké obce. V roce 1987 charakterizoval Richard Jeřábek
vlivy Podluží takto: „V současnosti lze sledovat rozšiřování agresivní
kultury této oblasti do dalších obcí na jejím severním pomezí, hlavně v
oblasti Kyjovska, kde jsou přijímány některé elementy jejího samolibého
kroje.“ Stejné konstatování platí i v případě hanáckého Slovácka. Tady
se již nejedná o vývoj v souvztažnosti, o synkretické kulturní formy,
které vycházejí ze vzájemného ovlivňování kontaktních kultur, ale o
jednostranné přejímání prvků na úkor hanáckého Slovácka.
Mužský kroj z Moravského Žižkova s prvky sousedního regionu: malování textilu, obřadní kapesník v puntu, vějířovitá vonice, boty se zlatými podpadky a střapcem, zdobení kalhot v linii stehen.
http://www.chasamz.ic.cz/Hody%202008/album/slides/28_hody%20_08.html
První
inspirací Podlužím byly malované stuhy (později i malované kapesníčky a
zástěry), které se na hanáckém Slovácku začaly objevovat před druhou
světovou válkou. To je dnes patrné především ve Velkých Bílovicích,
Moravském Žižkově, Rakvicích a na Vrbici (včetně novoosídlenecké obce
Zaječí), kde se kroj stále více „vylepšuje“ i dalšími výpůjčkami z
Podluží (např. výšivka na stehenních a zadních partiích kalhot,
vějířovitá forma vonice, červeně lemované boty se střapci a zlatými
podpatky, nošení obřadního kapesníku v puntu…). Tato tendence může
vyústit do osudu Podivína a Nového Poddvorova, protože obě tyto obce
byly v 19. století zařazovány do hanáckého Slovácka a dnes se zde při
slavnostních příležitostech užívá kroje podlužáckého DIALEKT A LIDOVÁ KULTURA
Nejmarkantnějším
znakem hanáckého Slovácka je skutečnost, že hranice jazyková a kulturní
nejsou ve shodě. Co se týče jazyka, existuje tu podvojnost, kdy
jihovýchodní část tohoto etnografického celku spadá do pásma tzv.
dolských nářečí a severozápadní část náleží k nářečím hanáckým. I když
jsou rozdíly mezi oběma dialekty značné, existuje silné vzájemné
ovlivňování, kdy jazykové jevy přesahují z jedné nářeční oblasti do
dialektického území druhéV
kulturním ohledu ale tento diagonální předěl neplatí. Tradiční lidová
kultura měla v celém regionu shodné rysy – obyvatelé dvou rozdílných
nářečí vytvořili svébytnou synkretickou podobu své kultury (stejný
způsob obživy, stavitelství, stejné zvyky a obyčeje) a toto
konstatování se do poloviny 19. století týkalo i krojů, poté došlo k
překotnému vývoji a změnám, takže Klvaňovo členění krojů v monografii
Moravské Slovensko (svazek I, 1918) rozlišuje už okrsek severní (27.
typ, Ždánicko a Kloboucko) a jižní (28. typ, Velkopavlovicko).
Diferenciace krojů na rozdíl od diferenciace jazykové vytvořila předěl
horizontální (sever-jih). Takže na severu, resp. na Kloboucku nalezneme
obce, kde se hovoří jak hanáckým (např. samotné Klobouky), tak dolským
(např. Krumvíř, Brumovice, Morkůvky) dialektem a kde se přitom nosí
stejný typ kroje; obdobná situace existuje i na jihu, kde se podobně
šatí obce s hanáckým (Horní Bojanovice, Starovičky) i s dolským (např.
Velké Pavlovice, Kobylí) dialektem.  Ždánice s kostelem Nanebevzetí Panny Marie..
http://www.slovacko.cz/photo/6125/download/preview355Možným
vysvětlením této disharmonie je domněnka, že kvůli válečným konfliktům
17. století (rok 1605 nájezd Bočkajovců, 1618-1648 třicetiletá válka,
1663 turecký vpád…) došlo k povážlivé početní redukci původních
hanáckých obyvatel a v důsledku následného dosídlení nových obyvatel ze
Slovenska (hlavně z Pováží) došlo k jazykovým posunům. Nové
obyvatelstvo se přizpůsobilo místním hospodářským a kulturním danostem,
ale protože početně převažovalo, podmaňovalo si své okolí jazykově. Pro
tuto hypotézu mluví i skutečnost, že dolské dialekty se vyskytují v
obcích, které patřily k velkostatku Hodonín. Přesuny obyvatelstva se
tak logicky mohly realizovat v režii hodonínské vrchnosti. Přísuny
obyvatel ze Slovenska (tehdy Horních Uher) potvrzuje i výpověď, kterou
zachytila A. Šebestová: „Za roboty nechcél žádnej byt na domě pro tú
věc, že mosel dělat pánom. A tož sem do techto dědin páni nastěhovali
Slováků. Pěkně ho dovezli a do rána byl v talóně aji s familiú. Enom
nekeří se tu ujali. Našeho stařečka prej sem dovezli v bečce a dali mu
tento štvrťlán, tož náš rod pochází ze Slováků.“Obdobně informuje i Jan
Herben: „ …Morkůvky znám dům vedle domu. Rodiště otcovo; sem vrchnost
přestěhovala našeho praděda z Holiče na uherské straně.“ Přes
citelný úbytek obyvatelstva v 17. století nedošlo ale k redukci sídel.
Naopak v 18. století byly na hanáckém Slovácku založeny dvě nové obce:
Moravský Žižkov (roku 1731) a Kašnice (1785). Kašnice – letecký snímek.
http://www.kasnice.cz/
Aktuální články na Hanáckém Slovácku
Klobouky na starých fotografiíchZámek v Kloboukách (začátek 20. století)Výstava v Kloboukách 1903Kloboucká výstava 1903Kloboucké trhy na začátku 20. stoletíKlobouky v roce 1895Klobouky (nedatováno)Klobouky (pravděpodobně začátek 20. století)Nejstarší podoba muzejní expoziceKlobouky, Panská ulice (začátek 20. století)Klobouky, pohled od zámk... celý článek(Jana Prčíková)Městské muzeum v Kloboukách u Brna patří počtem, výpovědní hodnotou a datací vzácných sbírkových předmětů k nejvýznamnějším muzejním institucím hanáckého Slovácka dokládající především podobu tradiční lidové kultury od druhé poloviny 19. století. Představuje rovněž nejstarší muzeum okresu Břecl... celý článekBlanka Petráková
Moravský venkov byl po dlouhou dobu soběstačný ve výrobě textilií a v pěstování přadných rostlin. Přadnými nazýváme ty rostliny, které poskytují pevná a odolná vlákna, vhodná ke zpracování na přízi, tkaniny, provazy a další textilní výrobky. V našem prostředí se pro získání textilního vlák... celý článekZde se budou objevovat články týkající se historie regionu... celý článekZde se budou objevovat recepty na staré regionální pokrmy ... celý článek(Soňa Nezhodová)V současnosti se hanácko-slovácký kroj potýká s některými protichůdnými trendy, které jsou v mnohém příznačné i pro další oblasti kontinuálního nošení kroje.Velmi problematickou se stala angažovanost některých folklorních nadšenců, kteří pod rouškou návratu k původní zdobnosti, začali kroje mě... celý článek(Soňa Nezhodová)Vrcholné stádium kroje bylo završením vývoje, který byl započat politickým a sociálním uvolněním z konce 18. století (1. 11. 1781 byl vydán patent o zrušení nevolnictví, jímž byli poddaní vyvázání z přímé závislosti na své vrchnosti). Lidová tvorba a oděvní kultura na hanáckém Slovácku dospěla... celý článek
|